“Identifikace vad a poruch hydroizolací plochých střech jako prevence zbytečných nákladů na opravy“

Současný charakter městské bytové výstavby lze bez nadsázky charakterizovat jako renesanci plochých provozních střech. Na většině objektů jsou dnes realizovány desítky střešních teras, velké plochy extenzivních i intenzivních vegetačních střech nebo jinak provozně využitých střeních ploch. Tato řešení plochých střech vyvolávají požadavky na vyšší spolehlivost jejich hydroizolačních systémů, které musí být zohledněny ve všech etapách stavebního díla – od návrhu a realizace až po užívání.

Ve fázi návrhu stavby by požadavky na vyšší spolehlivost střešního pláště měly být zajištěny především dodržováním odpovídajících platných ČSN a dalších souvisejících předpisů (např. Směrnice ČHIS a další) .  Kromě technicky správného návrhu střešního souvrství nad hydroizolační vrstvou by měl projektant požadavky na vyšší spolehlivost střešního pláště  zohlednit  také návrhem kvalitní, kontrolovatelné hlavní hydroizolační vrstvy s vyšší mechanickou odolností, tepelného izolantu s dostatečnou pevností v tlaku a také odpovídající plnohodnotné pojistné hydroizolační vrstvy. S výhodou lze rovněž do projektu využít vhodný systém detekce netěsností ve formě pasivního (např. signalizační vtoky, HUM-ID, apod.) nebo aktivního monitoringu (Intelligent flat roof).

Při realizaci stavby je pro zajištění spolehlivé hydroizolační funkce vegetační  a provozně využívané ploché střechy klíčové realizovat odpovídající ochranu hydroizolace proti mechanickému poškození a také provést kontrolyu těsnosti hydroizolace před jejím zakrytím dalšími vrstvami.  Kontrola těsnosti a celistvosti povlakové hydroizolační vrstvy ploché střechy může být realizována několika způsoby.  Běžnou praxí je provedení kontroly těsnosti spojů hydroizolačních pásů zkušební jehlou a celková vizuální kontrola provedení. To by mělo být běžnou součástí práce každého izolatéra. Pro celkovou kontrolu těsnosti provedené hydroizolační vrstvy střešního pláště je v praxi nejrozšířenější a historicky nejčastější metodou provedení zátopové zkoušky. Tu ale nelze realizovat tam, kde by mohla být překročena únosnost střešní konstrukce, tam kde není možnost v dostatečném množství zajistit vodu nebo také v případech, kdy tvarové řešení střechy její provedení neumožňuje. Realizace zátopové zkoušky s sebou přináší mnohá rizika. V případě netěsnosti hydroizolace má její provedení fatální dopady. Voda pronikne do skladby střešního pláště a dojde ke znehodnocení tepelně-izolační vrstvy a případně k dalším škodám v interiéru. Zátopová zkouška neumožňuje přímou lokalizaci netěsnosti: víme že teče, ale nevíme kde.

V současnosti lze ke kontrole hydroizolace využít také jiné metody, které mohou být vhodnou náhradou k tradiční zátopové zkoušce. Jednou z variant je nedestruktivní měření vlhkosti pomocí impedanční defektoskopie. Touto metodou lze lokalizovat plochy se zvýšenou vlhkostí pod hydroizolační vrstvou a tedy i s možným výskytem netěsností. Hydroizolace musí být pro provedení měření přístupná (nezakrytá dalšími vrstvami) a suchá.

Další možnou metodou kontroly celistvosti hydroizolace je provedení HVET jiskrové zkoušky (HVET = high voltage electrical testing). Tato zkouška umožňuje přímou identifikaci netěsností vizuálně (jiskrovým výbojem) a akusticky. Testovaná povlaková hydroizolační vrstva musí být elektricky nevodivá, přístupná a suchá. Plný potenciál této zkušební metody lze nejlépe využít v kombinaci se zabudovanou elektricky vodivou detekční vrstvou (např. Controfoil, Controlit, E-Plax a další).

Další zajímavou možnost představuje v ČR poměrně nová metoda vektorového mapování (EFVM = Electric field vectormapping), která je známa také pod pojmem elektroimpulzní zkouška. Ta umožňuje přímou identifikaci netěsností ve vlhkém prostředí. V některých případech je s velkou výhodou využitelná u hydroizolací již zakrytých dalšími vrstvami bez nutnosti jejich úplného odstranění.

Ze specifických důvodů umožňujících pouze lokální testování, pro komplikovanost nebo nižší vypovídající hodnotu je v praxi méně často využíváno kontroly provedením dýmové zkoušky, tlakové zkoušky dvoustopých svarů, zkoušky podtlakem dvojitých sektorovaných hydroizolačních systémů, vakuové zkoušky (bublinková metoda) a případné dalších pomocných metod (termografie, plynová defektoskopie a další).

Ve fázi užívání stavby a střešního pláště je následná identifikace netěsností hydroizolační vrstvy vegetačních, provozně využívaných střech nebo střech se stabilizační vrstvou velmi problematická a nákladná. Z tohoto hlediska investice do pečlivé projektové přípravy, kvalitních materiálů i odborné realizace a kontroly hydroizolace výrazně snižuje riziko vzniku následných vad a poruch střešního pláště v průběhu jeho životnosti. Lokalizace netěsností hydroizolace zakryté dalšími vrstvami je náročným úkolem, jehož úspěšné zvládnutí závisí na konkrétní situaci, konstrukčním řešení a zejména na odborné kvalifikaci, zkušenostech a možnostech aplikace  výše uvedených metod (impedanční defektoskopie, HVET, EFVM a další). Tento úkol doporučujeme vždy svěřit kvalifikovaným profesionálům.

Specializované firmy a jednotliví řemeslníci zabývající se realizací plochých střech nemusí vždy disponovat dostatkem odborných kapacit a potřebným přístrojovým vybavením. Společnost COLEMAN S.I. ve spolupráci s dalšími odborníky nabízí svým partnerům a zákazníkům potřebný odborný poradenský servis v oblasti plochých střech a samozřejmě také možnost provedení profesionální kontroly těsnosti hydroizolace některou z výše uvedených metod.

Ing.  Jiří Rozsypal

Znalec v oboru stavebnictví, stavební odvětví různá

specializace střešní pláště s povlakovou krytinou, povlakové hydroizolace

RKNT expertní kancelář s.r.o.